Dubická posila Radek Hrabala o „honu“ na profesionální fotbalisty: Čím jste známější a víc se vám daří, tím se po vás víc jde a chtějí vás mediálně sejmout a pošpinitROZHOVOR

 „Nová sezóna už začala, a protože jsem s nikým nebyl dohodnutý na sto procent, nabídka z Dubicka mě potěšila. Vlastně jsem se ani po ničem konkrétním nepídil. Silák mi zaručil místo v základní sestavě a ještě na pozici, která je mou oblíbenou. Proto nebylo co řešit,“ vysvětloval zkušený středopolař.

Tím, že jste souhlasil, jste si o jedno výkonnostní patro polepšil. Je I. A třída v některých ohledech zásadněji jiná než nejnižší krajská soutěž?
„I když se to možná nezdá, určitě je. Po herní i taktické stránce. Jasně, najdou se zápasy, kdy se balón převážně nakopává, ale rozhodně v ní působí lepší fotbalisti. V každém mančaftu jsou minimálně dva až tři borci, co v minulosti něco hrávali nebo co fotbal opravdu umí.“

Ve stejný čas jako ve vašem případě se do Dubicka stěhoval i Martin Strnad. Jaké to je obnovit spolupráci s matadorem, jehož otevřená povaha každému nesedí?
„Strny je za každých okolností bojovník tělem i duší. Jeho zápal pro fotbal bývá i ve čtyřiceti letech naprosto maximální. Možná už na tom není rychlostně jako dřív, ale pokud jde o herní dovednosti, taktickou vyzrálost a kopací techniku, pořád patří k nejlepším na trávníku. Spoustu mladších kluků strčí hravě do kapsy. Bohužel. Taková je realita. Jsem rád, že s ním můžu být znovu v jednom mužstvu.“

Do Dubicka si vás vyžádal Jiří Silný. Tedy postava, která je mnohými lidmi na okresní fotbalové scéně považována za kontroverzní a nepříliš populární. Jedná se o kritiku oprávněnou a adekvátní?
„Spousta škarohlídů vůbec netuší, jaký ve skutečnosti je. Vždycky rád vyhrával a dělal pro to všechno. Někdy mu to ujede, povolí mu nervy a někoho seřve. Když ho to chytlo, jako hráč dokázal být docela rapl. Dnes už takový není, bojovným typem každopádně zůstal. Podle mě to není špatný člověk. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale to, co o něm někteří jedinci občas šíří, nebývá pravda. Jedná se o snůšku pomluv a lží, což mi nepřipadá fér.“

Jak se cítíte ráno po zápase? Je na vás znát, že nejste nejmladší a že čas zastavit nejde?
„Záleží na přístupu. Když jsem si dal po mistráku v I. B třídě pár piv, tak jsem malínské zápasy ráno cítil. Jakmile životosprávu dodržím, je to bez problémů. Musím to zaklepat na dřevo, fyzicky to pořád jde. Ne jako ve třiceti, ale kondičně stále stíhám.“

Váš rozchod s Novým Malínem nebyl ideální. Kde byl zakopaný pes?
„Pan Hamala je možná hodný člověk a velký malínský srdcař, ale můj názor je takový, že fotbalu nerozumí. Ve funkci zůstává jen proto, že se trenéři v dnešní době shánějí těžko nebo jsou drazí. Skončil jsem pouze kvůli němu. A za poslední roky rozhodně nejsem sám. Dokud si nenechá poradit, Malín se bude plácat tam, kde se plácá, a bude hrát to, co hraje.“

Co vám vadilo nejvíc? Není žádným tajemstvím, že vaše jméno začal čím dál častěji vynechávat při skládání základní sestavy.
„Nikdy jsem nebyl dokonalý fotbalista, který všechno umí. To ani zdaleka. Kdybych na to neměl výkonnostně nebo fyzicky, neřekl bych jediné slovo. Ale když místo vás nasadí jakési hokejisty, baseballisty a jiné podobné koně, co neumí pořádně kopnout do balónu a vaší úrovně nedosahují, zákonitě vám to nevoní. Jeho trenérské praktiky mi nepřišly normální, proto jsem odešel. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale pro mě to není žádný odborník.“

Nejdelší čas kariéry jste strávil ve Velkých Losinách. Jak na dlouhou etapu svého života s odstupem času vzpomínáte?
„V tom nejlepším. Dvanáct lidí z dvanácti by vám tvrdilo to samé. Kvůli pohodové partě, výbornému hřišti a celkovému zázemí. Bylo to jedno s druhým, všechno do sebe parádně zapadalo.“

Váš velký kamarád Radoslav Kováč se rozhodl ukončit profesionální éru. Jak se mu daří zvykat na roli „normálního smrtelníka“?
„Naprosto v pohodě. Plánoval to půl roku, takže nešlo o žádný unáhlený verdikt. Kovy je férový člověk, co má fotbal v malíčku, navíc je u všech oblíbený. Ve Spartě jedná o hráčích, hledá talenty, je spojkou mezi trenéry, vedením klubu a kabinou. Moc se mu to zamlouvá, nové pozice se mu líbí. Teď se před ním otevřela možnost hrávat divizi za jeden pražský klub a možná do toho půjde.“

Lákala by vás kariéra profesionálního sportovce?
„A koho ne? Děláte to, co vás baví, a ještě za to berete peníze. Těžko si můžete představit něco lepšího.“

Proč to ve vašem případě nevyšlo?
„Musí se sejít víc aspektů dohromady a u mě se nesešly. Ujel mi vlak. Asi jsem neměl takovou kvalitu, která je potřeba. Svoji roli může sehrát i štěstí.“

Známí fotbalisté se často ocitají pod palbou za to, jak se chovají mimo hřiště. Je to tím, že je média víc sledují a jsou na ně přísnější, nebo si takovou „masáž“ skutečně zaslouží?
„Nebylo by dobré omlouvat některé excesy a výlevy, k nimž by z jejich strany nemělo docházet. O tom žádná. Na druhou stranu se stávají všude jinde a nikdo je neřeší. Zčásti je to taky o závisti a zákeřnosti. Čím jste známější a víc se vám daří, tím se po vás víc jde a chtějí vás mediálně sejmout a pošpinit. Stejné způsoby platí i v podnikaní. V hospodě vás týpek plácá po zádech, nechá si podepsat dres a adresuje vám jednu pochvalu a lichotku za druhou, a jen o pár minut později je vás schopný vyfotit u baru s panákem v ruce a poslat to do bulváru. Proč? Jen proto, aby z toho něco vyrejžoval.“


Foto: Petr Fišer

Radek Hrabala příležitost zahrát si I. A třídu v Dubicku rád uvítal.