„Dokud vstanu, nepřestanu,“ odkládá odchod do sportovního důchodu veterán Přemysl NimmerrichterROZHOVOR

 Jaký je váš recept na házenkářskou dlouhověkost?
„Je potřeba se fyzicky udržovat a pořád něco dělat. Ne nárazově, ale pravidelně. A k tomu taky umět odpočívat a mít mentální sílu. U mě je to jednodušší v tom, že si to užívám s partou, s níž jsem rád. Protože máme i slušné výsledky, končit se mi nechce. Ještě nejsem opotřebovaný natolik, aby to dál nešlo. Když jsem byl mladší, většinou nastupovali zkušenější borci a já spoustu času proseděl jen na střídačce. Vynahradit jsem si to mohl v době, kdy jsme postupovali do první ligy. Byla to část kariéry, kde se mi podařilo všechno zúročit a prodat.“

Jak se cítíte den po zápase?
„Čím dál hůř. Hlavně v poslední době. Ráno mě bolí svaly, kolena… Stěžovat si ale nechci. K mému věku to patří, je to úplně normální. Dokud z postele vstanu, tak s házenou nepřestanu.“

Opravdu jste nikdy nepřemýšlel o tom, že byste ukončil kariéru?
„Nebudu lhát, loni se mi hlavou honily nejrůznější myšlenky. Káru jsme se ale rozhodli tlačit dál, tak tlačíme, jak jen to jde.“

Házená v Šumperku přežila několik klinických smrtí. V jaké kondici se momentálně nachází?
„Zásluhou pana a paní Krobotových stále žijeme. Klobouk dolů před tím, jakou jsou ve svém věku ochotni kvůli házené vydávat energii. Na chod oddílu jsme začali přispívat ze svého, příchodem Honzy Šmída se podařilo zažehnat i krizi s nedostatkem hráčů. Především pokud šlo o gólové spojky. A protože by se nám měl vrátit Mates Vobořil, nejspíš nás čeká zajímavé jaro. I to je pro nás motivace, která nás žene dopředu… Do každého zápasu jdeme s tím, že ho chceme vyhrát. To je jasné. Na druhou stranu je pro nás házená z velké části hlavně druhem zábavy, která nás baví. O to víc jsme rádi, že se nám relativně daří a není z toho žádná ostuda.“

O šlendriánu nemůže být řeč. Podzimní část jste za daných okolností zvládli velmi dobře.
„Souhlasím. S tím, že ji odehrajeme až v takovém klidu a bez větších potíží, jsme sami nepočítali. Je to pro nás příjemné překvapení. Vždyť jsme před sezónou pořádně nevěděli, co bude a jak se všechno vyvrbí. Ve finále jsme do posledního kola hráli o nejvyšší příčky druhé ligy. Škoda těsných porážek ve Vsetíně a naposledy doma s Velkou Bystřicí, kterou jsme důkladně potrápili. Mohli jsme dopadnout i líp. Sestava se ustálila a většinu utkání odehrála solidně. Pokud se na to podíváme střízlivě, bezstarostný střed tabulky je v našem případě férový.“

Za normálních okolností kryjete záda mladšímu parťákovi Radkovi Hejnému. Je to zdatný nástupce?
„I když hrajeme na stejném postu pivota, každý jsme odlišný. Na hřiště většinou chodím v případech, kdy se nám nedaří a je potřeba něco změnit. Třeba herní systém. Oba můžeme dát mančaftu něco jiného. Radek pořád sbírá zkušenosti stejně jako všichni naši mladší kluci. Až bude o kapku klidnější, sebevědomější a zaměří se výhradně na svůj výkon a nebude se rozptylovat tím, co se na hřišti děje kolem něj, jeho výkony půjdou ještě více nahoru. Má v sobě potenciál k tomu, aby se dále zlepšoval.“


Foto: Petr Fišer

Přemysl Nimmerrichter jako Zorro mstitel. V Šumperku se odjakživa táhlo za jeden házenkářský provaz.