DERBY JE ZA DVEŘMI! Bude to těsné, odhaduje losinský bijec Jakub Tejkl. Podle něj na jaře nestagnovali jen hráči, ale i trenér

 Defenzivní pes obranář by neměl chybět v základní sestavě domácího mužstva. „Už se vzájemně hecujeme a možná probíhají i nějaké sázky. Na každém je cítit, jak se všichni těší. Bude to velké utkání s početnou diváckou kulisou,“ vyhlížel často propírané střetnutí odchovanec Šumperka.
To, že se soutěžní peloton rozrostl právě o Rapotín, jednoznačně vítá. „Přibylo nám další derby, v tomto případě hodně prestižní. Není potřeba připomínat, že obě obce dělí jen pár kilometrů. Určitě je to pro nás lepší, než když musíme trávit několik hodin v autobuse,“ řekl Tejkl.

Šance vede přes křídla

Pokud jde o rapotínského rivala, má jasno. Daří se mu v patřičné míře těžit z angažování Romana Maňky, k němuž došlo po postupu z okresního přeboru. Od té doby válí. „Je to vynikající trenér s bohatými zkušenostmi. Už dnes je jisté, že na nás budou výborně připraveni minimálně po fyzické stránce. V posledních letech jsou na tom dobře i technicky a při práci s balónem. Nečeká nás nic snadného,“ varoval řízný fotbalista, jenž chodí naplno do každého souboje. „Protože jsou daleko silnější v ofenzívě než v defenzívě, musíme je předčít v útočné fázi. Nejlépe rychlými kontry po křídlech s přihrávkami pod sebe nebo centry do vápna. Hlavně to chce co možná nejčastěji zakončovat. Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat kvality jejich brankáře Viktora Mošonce, přece jen to není gólman „specialista“ a nedosahuje úrovně našeho Dominika Hataly, šumperského Martina Kreizla nebo mladého Šafáře. Je potřeba toho využít,“ nabádal střelec s dynamitem v noze. Po pozicích na stoperu a pravém beku si vyzkoušel i roli defenzivního štítu. Zaskakoval v ní za vykartovaného Marka Smrže, jenž po třech zápasech nového ročníku odletí za přítelkyní do Spojených států. „Takže tam možná budu suplovat znovu. V záloze jste víc ve hře, musíte se neustále nabízet, častěji se potkáváte s balónem. Baví mě to víc než v obraně, kde vám kolikrát stačí jedna hlavička a pár odkopů,“ svěřoval se fotbalový smolař, který dlouhé roky laboroval s neposlušným kolenem. „Musím to zaklepat na dřevo, teď drží a v ničem zásadním mě neomezuje. U ortopeda jsem dlouho nebyl. Momentálně mám menší problémy s ramenem, ale nejedná se o nic vážného,“ popisoval svůj aktuální zdravotní stav.

Když chybí chuť

Po dokončení druhého inženýrského titulu získal práci v hanácké metropoli. „Zatím každý den dojíždím, takže vstávám v šest ráno a vracím se až kolem půl deváté večer. Je to časově náročné, ale zvládat se to dá. Že bych však stejným způsobem pendloval delší dobu, to si dost dobře nedokážu představit. Až se v září do Olomouce přestěhuju, začne platit naše dohoda s Jirkou Mikou o individuální docházce,“ plánoval s tím, že by chtěl absolvovat alespoň dvě tréninkové jednotky týdně.
Jakub Tejkl dobře ví, že se jarní část minulého soutěžního ročníku Velkým Losinám nepovedla. „Většině kluků chyběla chuť. Do fotbalu ji neměli takovou jako dřív. Protože se při malé konkurenci nemuseli o místo v sestavě prakticky bát, haprovala jim účast na trénincích. Na víkendové zápasy se nás nepřipravovalo třináct, ale jen pět nebo šest. Vyvrcholilo to tím, že jsme dostali velký klepec od Ústí. A ještě k tomu doma,“ připomněl sedmigólový horor v domácím prostředí.

Na špici se nemyslí

Tejkl je přesvědčený o tom, že nestagnovali jen hráči, ale i zaneprázdněný týmový kormidelník Jiří Mika. „Kromě fotbalu má tři děti a náročnou práci. Jezdí po celé Moravě, na veletrhy a taky do zahraničí, kde si vyzvedává zboží. Je v neustálém zápřahu, vůbec si nevydechne. Na jaře na nás neměl moc času. Buď se omluvil, že nemůže a pověřil vedením někoho jiného, nebo jsme to mastili sami. Kolikrát jen prostřednictvím fotbálku na dvě brány. A když dorazil, nebyl extra připravený a vařil z vody. Bylo to pořád dokola na jedno brdo. Bez nových trendů, nových cvičení, nově zakomponovaných moderních věcí,“ nebál se vyslovit svůj názor. „Jirka je zastáncem tvrdé přípravy, ale upřednostňuje u ní běhání bez balónu. Přitom se dá naběhat spousta kilometrů i s míčem přímo po hřišti,“ dodal bez okolků.
Před startem nového ročníku je opatrnější a žádné přehnané ambice neavizuje. Losiny mezi krajskou elitou pomalu vyklízejí pole. „Už není znát odhodlanost z předchozích sezón, kdy jsme se chtěli pohybovat na špici a hrát do třetího místa. Po několika odchodech všechno snažení směřuje k tomu, aby se mančaft konsolidoval a kádr udržel pohromadě. Ze zkušenějších hráčů zůstali akorát Martin Kupčík a Honza Mičunda. Při očekávané vyrovnanosti soutěže, v níž může poslední porazit druhého, je naší metou horní polovina tabulky. Každé lepší umístění směrem nahoru bude bonusem pro nás,“ stál si za svým Jakub Tejkl.
 

Foto: red

Jakub Tejkl věří, že všechny body zůstanou doma.