Kulturní život - září 2005
24. srpna 2005, 11:42, téma KULTURNÍ ŽIVOT, Kuturní životSTALO SE V září
Před 425 lety řádil ve městě požár
Oheň vypukl 12. září 1580 mezi druhou a třetí hodinou noční u domu Georga Weisera, v kůlně za lázní v Lazebnické ulici (dnešní ulice Polská). Požár se rychle rozšířil a zasáhl zčásti také tehdejší Dlouhou ulici (dnešní Starobranská). Téměř do základu vyhořelo devět domů a dalších osm stavení bylo silně poškozeno. Jen díky obětavosti obyvatel města se podařilo zuřící živel uhasit. Vyčerpána byla veškerá voda z osmi studní, které se tehdy v historické části města nacházely, dalších sto vozů vody bylo dovezeno z Temence a údajně také z městského příkopu. Zjistilo se, že požár úmyslně založil jistý Petr Richter, který byl dopaden, na mučení se doznal a byl za to upálen.
Před 320 lety byl v Mohelnici upálen děkan Kryštof Alois Lautner
K exekuci došlo 18. září 1685. Děkan Lautner je nejznámější obětí čarodějnických procesů, které v letech 1678-1696 probíhaly na losinském panství a v Šumperku. Umučeno a popraveno bylo tehdy celkem 68 lidí, z toho 29 ze Šumperka. Lautner byl zatčen 18. srpna 1680 a uvězněn na Mírově. Proces se vlekl více než pět let a statečný kněz dlouho odolával všem stupňům nátlaku, který na něj inkviziční tribunál v čele s s Františkem Jindřichem Bobligem vyvíjel. Teprve při opakovaném mučení na chvíli podlehl, nicméně v zápětí své „doznání“ odvolal. To však stačilo k tomu, aby byl odsouzen k smrti upálením zaživa. Místo popravy připomíná v Mohelnici skromný pomníček. V roce 2000 byla Lautnerovi odhalena na bývalé šumperské faře pamětní deska.
Před 60 lety byl ukončeno přejmenování ulic města
10. září 1945 schválila Místní správní komise přejmenování celkem 140 šumperských ulic.
Před 55 lety dostal noční hlídač nový kožich
Jeho zakoupení z konfiskátů bylo schváleno 11. září 1950. Hlídač vartoval na věži radnice.
Před 50 lety se konal ve městě závod motocyklů
Rychlostní závod motocyklů městem se konal 4. září 1955 a vedl ulicemi V.M. Molotova (dnes Jesenická), Lidickou, Rudé armády (Hlavní tř.), nám. Stalina („Točák“), Slovanskou, Fučíkovou (M.R. Štefánika), Třídou Z. Nejedlého (Dr. E. Beneše), nám. Pionýrů (Masarykovo nám.) a Jeremenkovou. Před závodem došlo k opravě ulic.
Vítěze se mi nepodařilo zjistit. -ách-
NENECHTE SI 10. ZÁŘÍ UJÍT DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ PAMÁTEK
Den otevřených dveří památek se pod záštitou Rady Evropy koná od roku 1991 v rámci Dnů evropského dědictví. Tentokrát vychází na sobotu 10. září a v Šumperku se dveře památek tradičně otevřou mezi 9 až 16 hodinou. Vstup do všech objektů je zdarma!!! Zájemcům vybraní průvodci představí: 1. kostelík sv. Barbory v Jiráskových sadech, v němž probíhá odborná oprava nádherných nástropních maleb; 2. farní kostel sv. Jana Křtitele, v němž je soustředěno nejvíce gotických památek, jež se na území města dochovaly; 3. Geschaderův dům, jehož bohatá historie je mimo jiné spjata s čarodějnickými procesy; 4. bývalý žerotínský zámek, který byl např. svědkem sjezdu moravských a slezských stavů v r. 1490; 5. věž radnice s možností krásné vyhlídky na vrcholy Jeseníků; 6. klášterní kostel Zvěstování Panny Marie který od slavnostního otevření získal na další kráse obnovou varhan a dokončením restaurování vykládaných lavic na řádové oratoři, jejichž kolaudace proběhla na konci srpna; 7. Zemský archiv Opava, Státní okresní archiv Šumperk (na konci ulice Bří Čapků), jehož pracovnice již tradičně k této příležitosti přichystaly výstavu – tentokrát o Šumperku na dobových obrazových dokumentech; 8. Vlastivědné muzeum v Šumperku se stálou expozicí Příroda a dějiny severozápadní Moravy a dalšími výstavami. -ách-
STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHIV V ŠUMPERKU ZVE NA VÝSTAVU nazvanou PROMĚNY ŠUMPERKA
V rámci Dnů evropského kulturního dědictví se i letos 10. září opět uskuteční Den otevřených dveří památek evropských měst. V Šumperku je kromě věže radnice, Geschaderova domu, muzea a šumperských kostelů zpřístupněn každoročně také Státní okresní archiv na ulici Bří Čapků. Pro letošní návštěvníky bude kromě prohlídky badatelny a jinak nepřístupných depozitářů připravena v sále okresního archivu výstava, zaměřená na šumperské proměny. Stavební dokumentace, plány a dobové fotografie mají za cíl přiblížit výstavbu města, mimo jiné radnice a jejího okolí, pošty a okresního soudu, architektonicky významných škol, sanatoria a kojeneckého ústavu. Představí rovněž odpočinkovou zónu, například Dvořákovo náměstí, Jiráskovy sady s kostelíkem sv. Barbory, Vyhlídku, koupaliště Na Benátkách a městské lázně v Šumperku. Tato výstava bude pak pro potřeby škol a dalších zájemců ke zhlédnutí do konce kalendářního roku. Na shledanou se těší pracovníci SOkA v Šumperku. Jana Veberová
ANGLICKÁ MOZAIKA ŠUMPERSKÉHO DĚTSKÉHO SBORU
WÜRZBURG
Poprvé jsme se posadili, poprvé usnuli, poprvé se probudili doma v autobuse a poprvé dorazili do cílové stanice dnešního dne, do města Würzburgu. Přistáváme pár metrů od zadního vchodu do Marienkapelle, pozdně gotického kostela. Profesor Ullmann, dobrá duše celé akce, čeká. Uvnitř v tichosti stavíme sborové stupně, naši nejoblíbenější stavebnici. S připravenými chlebíčky se před koncertem můžeme pouze vyfotit. Ještě posledních pár minut, seřadit, atmosféra houstne a hrr na ně! Téměř všechna místa k sezení jsou plná, zpívá se krásně. Obecenstvo pozoruhodně rychle taje. Je příjemné pozorovat, jak starší pánové pozvolna zapomínají na svá rozkoukaná fotbalová derby, dámy přestávají mít ustarané obličeje a děti, které jsou vždy nejlepším indikátorem naší sdělnosti, jsou tiché, jako by to ani nebyly děti. Nezapomenutelná paní, které při italské písni málem vypadly zuby, s námi dokonce zpívá celou německou lidovou a pamatuje si všechny čtyři sloky. Po doznění posledních tónů přichází tradiční nedefinovatelný pocit, říkám tomu plná hlava štěstí. No vážně, trvalo celých patnáct minut, než jsem si znovu vzpomněla na ty čekající chlebíčky. Spinkat se jde do rodin.
FORMULE
Dalších osm nocí bydlíme v hotelích Formule 1. Na chodbě se nacházejí unikátní záchody a sprchy, které se po každém použití tři minuty a sedm vteřin samy dezinfikují. Tato skutečnost je sice pozoruhodná, nicméně pro autobus plný akutních případů jaksi nepraktická.
Také jistá temperamentní Italka o tom seznala své. Vyběhla tryskem celé patro a s radostnou nadějí v očích vrazila do dveří s příslušnou cedulkou, nedbajíc červeného světélka nad nimi. Vlastně jsem nikdy nikoho neviděla onu místnost v tak krátké době opustit. Provlhlá nešťastnice si pak nechala vysvětlit, že musí počkat na zelenou kontrolku. Vyzkoušela tedy své štěstí na zelenou, ale zapomněla zamknout, tudíž jí nesvítilo světlo a ze strachu před opětovnou sprchou znovu kvapně vyrazila ze dveří. Napotřetí již bylo vše, jak má být, jenže srdečná paní po uzamčení znovu odemkla a vystrčila hlavu, aby mi poděkovala za pomoc. Než se stihla uzamknout, byla opět celá mokrá. A tak ubohá, dvakrát dezinfikovaná žena vyrazila naposledy ze dveří se slzami na krajíčku a italskými nadávkami na jazyku. Nikdy více jsem ji už nespatřila.
BRUSEL, ANTVERPY, GENT, BRUGGY
Po několikatýdenním domlouvání jsme ještě ráno nevěděli, zda nás v Evropském parlamentu pustí alespoň do předsíně. Najednou telefonát, který nás kvapně vyžene ze zábavního parku Minieurope, protože za dvě hodiny máme v této instituci zpívat. Cestou ještě máváme čínskému a japonskému pavilonu v parku Expositions a projíždíme kolem královských zahrad, paláce a kaple směrem k místu, kde se spolu s parlamentem EU na výsluní vyhřívají také budovy Rady ministrů a Evropské komise. Odpoledne katedrála, Grand place a čurající chlapeček.
Pošmourné ráno. Na studené nábřeží řeky Scheldy vylézáme z autobusu rychlostí večerníčkového králíka Bobka z klobouku. Vítá nás typický rybí závan přístavního města, který se stává naším věrným průvodcem při prohlídce historického centra Antverp, města s dlouholetou tradicí obchodu s diamanty. Naším hlavním cílem je antverpská katedrála, k jejímž největším lákadlům bezpochyby patří čtyři plátna malíře Petra Pavla Rubense. Vitrážová okna zde vyprávějí příběhy o pohnutých osudech města. Chce se nám zpívat, což je usměvavým uniformovaným pánem mile dovoleno. Než se však stačíme nadechnout, přiběhne jiný pán s tím, že se zpívat nesmí. Hm, asi by to tu po těch letech spadlo. Směřujeme tedy k domu již zmiňovaného barokního umělce Petra Paula Rubense.
Rychlým výsadkem vedle obrovské gentské knihovny zahajujeme další etapu dnešního putování. Krásně upraveným a čistým městem míříme ke katedrále, kterých nebudeme mít snad nikdy dost. Ta místní uchovává proslulé dílo bratří Jana a Huberta van Eyckových, Gentský oltář. Ano, i české děti se o tomto skvostu ve svých estetických výchovách učí. Škoda, že zakázali fotit, my bychom tak rádi. Na oplátku nám však zdejší zřízenec dovolil zpívat, vida, tady se nás nebojí.
Dnešní poznávání končíme v Bruggách, klidném městečku plném domků z červených cihel, úzkých kanálů s mosty, koňských povozů, parků a uzoučkých uliček. V parčíku potkáváme pána, který si sem přišel zahrát na příčnou flétnu, jen tak, zcela bez vedlejších úmyslů seděl a hrál si. Zatímco jsme zkoumali zdejší zmrzlinu, dospěláci nakupovali pravé belgické čokoládové bonbóny, prý abychom tu Belgii taky ochutnali.
TRAJEKTEM DO SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ
Trajekt znamená: Údiv nad přesností připlutí k nájezdové plošině. Interiér jako v nákupním středisku. Spousta okouzlujících racků nad námi, jen aby se nerozhodli být nevkusní. Drzé chování kapitána, který neomaleně otočil loď a my tak mohli koukat jenom dozadu. Vzdušné účesy celého osazenstva. Legendární bílé útesy doverské při ranním slunce svitu. Paráda!
My, kdo čekali sychravou a deštivou Anglii, my, kdo máme plné kufry mikin a deštníků, my, kdo jsme letos na venkovní bazén ještě ani neměli možnost pomyslet, se dnes před obědem v pobřežním městečku New Romney parádně koupeme ve vodách kanálu La Manche. Báječně sluncem prohřáté odpoledne pokračuje prohlídkou starobylého opevněného městečka Rye. Ve své historii bylo dlouhou dobu důležitým přístavem, dnes však leží téměř dva kilometry od pobřeží. Z věže kostela s nejstaršími hodinami v Anglii obdivujeme hrázděné, pravděpodobně stále obývané na sebe namačkané domky. Vstupují do ulice pod naprosto nepravidelnými úhly. Kočičí hlavy, břečťanem porostlé vchody, pestré květiny.
HYTHE
Slunce už visí dost nízko nad obzorem, když dorážíme do Hythe, místa konání dnešního koncertu. Vítá nás paní Asha Martin, dáma přes svůj požehnaný věk stále šarmantní, která spolu s manželem za půl století pozvala, nechala zahrát či zazpívat, ubytovala a trochou peněz podpořila přes dvě tisícovky českých muzikantů, směřujících na britské ostrovy. Tentokrát se postarala o nás.
Na faře krásného maličkého kostelíku máme připraveno občerstvení s místy až exoticky chutnajícími delikátními rybími a jinými pochoutkami. Zkouška před koncertem dopadla velmi podivně, tudíž byl koncert prakticky odsouzen k tomu, aby dopadl dobře, což se pak také stalo. Ke konci také pějeme chválu na obrovská otevřená vrata za našimi zády, takže přes tropické teploty bylo dnes kyslíku dost i na nejvyšším prkně. Díky neznámý dobrodinče! Po koncertě s námi zapředla hovor jedna z horlivých posluchaček, tamější řádová sestra ve věku 103 let. Se zaujetím v očích vykřikovala, že bychom klidně mohli zpívat v proslulé americké Carnagie Hall. Taky si myslím. Její patrně o něco mladší sestra pak zůstala trochu více při zemi a zajímala se, proč nejsme dnes ve škole, když je středa.
PO OKOLÍ
Udržovaný park, říční kanály, čluny na hladině a starodávná hráz, spousta labutí. Takto nás vítá Stratford nad Avonou, rodiště legendárního Williama Shakespeara, v dalším horkém slunečném odpoledni.
Oxford, místo původu velké většiny našich školních učebnic anglického jazyka, město s šestatřiceti kolejemi, město, ve kterém je pěkné horko. Vyrážíme na prohlídku nejrozsáhlejší Christ Church College. Na první pohled je znát, že britská univerzita znamená něco jiného než česká vysoká škola. Vše působí obrovsky, honosně, slavnostně. Budovy jako vystřižené ze světa J. K. Rowling s architekturou 13. – 16. století se spíše podobají hradům či klášterům než vzdělávacím střediskům. V kolejní kapli hrají varhany, s nimiž po chvíli svedeme úspěšnou bitvu o chvíli ticha pro naši písničku.
Picnic. Nad ostrovy se již smráká, ale nám se ještě domů nechce. A tak pořádáme Pravý Anglický Picnic na trávě v parku nad městečkem St. Albans. Rozložili jsme svá deková teritoria a jako rodilí Angličané vybalili rozmanité pochutiny. Nyní fasujeme báječné housky s výtečnými cereáliemi, sýrem a nektarinkou. Kytary tvoří příjemnou kulisu. Přemluvili jsme Markétu, aby svou obrovskou rodinnou deku přisunula k našemu ručníku. Vážně není tak špatné být Angličanem.
KONEČNĚ LONDÝN
Hinduistický chrám uprostřed uspěchaného Londýna. Co tady dělá? Vyrostl zde na přání početné londýnské hinduistické komunity během pouhých třiceti měsíců. Hinduisté v celé své historii nikdy nevyvolávali žádné války. Když bojovali, tak prý jedině při obraně svých území. Pro Evropana zůstává záhadou, jak v situaci, kdy životní partnery pro své děti vybírají rodiče, může být rozvodovost v indických zemích o tolik nižší než u nás. Všichni lidé, se kterými jsme se v okolí chrámu setkali, jednali velice přívětivě a s úsměvem přehlíželi naše jazykové nedostatky. Dokonce se uvolili pozvat nás na jednu z chrámových bohoslužeb, která započne, jen co sochy bohů poobědvají. Ženy a muži sedí odděleně pod magickou kopulí svatyně z bílého mramoru. Muži vpředu, ženy za nimi. Divné, že? Zvonky v rukou mnichů se rozeznívají, dveře před sochami božstev se pozvolna otevírají, chrám prostupuje vše pohlcující spiritualita, těžká, sladká a omamná vůně. Dlouhá, tichá, nám nesrozumitelná píseň zní do nekonečného ztracena. Ještě dlouho potom zůstáváme tiší.
Po obědě ve zdejší škole honem zkoušet, převlékat a zpívat pro hromadu ma
lých Hindíků. Na koncertech pro děti jde vždy do tuhého. Sladká robátka jsou buďto zaujata a pobavena, tedy poslouchají a povídají si jenom málo. V opačném případě můžeme mít o zábavu postaráno my v marné snaze zjednat si pozornost a respekt. Obava se však nepotvrdila a nám všem po příchodu na jeviště poklesly brady až k mašličce u límce. Přivítalo nás neuvěřitelné ticho. I ty nejmenší děti v barevných uniformičkách seděly poslušně ve své třídní řadě za sebou na zeleném koberci a roztomile poulily obrovské oči na naše modré peleríny. Na chvíli mě napadlo, zda zde nepoužívají kruté tělesné tresty, jenže to skoro vypadalo, že je opravdu zajímáme. Tleskaly velice důkladně při každé delší pauze uprostřed písničky, v očích zvědavost a zaujetí. Vlastně nedokážu říct, kdo byl z koho více nadšen, jestli my z dětí, nebo ony z nás. Trapné a banální problémy jako nesnesitelné horko až nedýchatelno šly tentokráte stranou.
Poprvé nefalšovaně anglicky prší. Užijeme si tedy Londýn z autobusu, abychom ho v následujících dnech mohli podrobně prozkoumat pěšky. Spatřujeme pak legendární učebnicové pojmy: Big Ben a černé taxíky. Westminster Abbey a červené telefonní budky. Následují London Eye, Downing Street, St James‘s Park, Buckingham Palace, St. Paul Cathedral, Milenium Bridge, Tower, Tower Bridge, Piccadily Circus, prostě na co si v Londýně vzpomenete, včetně čínské čtvrti (zde pizza dle vlastního výběru) a pouličních kejklířů na Leicester Square. Nejvíce nám učarovala bílá paní s růží, Polka, jak později zjišťujeme. Byla milá, obzvláště za pár centů, nejvíce na Matouše, který kdesi vynašel polské groše. My byli taky milí, kdosi jí na rozloučenou omylem převrátil pokladničku a všechny mince vysypal.
Vítá nás Trafalgar Square s pomníkem Admirála Nelsona, čtyřmi lvy, spoustou holubů a hlavně Národní galerií, do jejíchž hlubin se za chvíli noříme. Setkáváme se zde s nejznámějšími světovými díly, jejichž kopie někteří denně potkáváme na gymnaziálních chodbách. Namátkou: Van Goghovy Slunečnice, Svatba Arnolfiniových Jana van Eycka, Vyslanci Hanse Holbeina, Velázquezova Venušina toaleta, Botticelliho Venuše a Mars i mnoho dalších. Výjimečný zážitek!
Do poněkud odlišných oborových hladin se dostáváme návštěvou Přírodovědeckého muzea. Ve velkolepé budově mnoha pater a křídel zhlížíme výstavy od dinosaurů až po ekologii. Expozice jsou pojaty zábavnou formou, můžeme na vlastní kůži vyzkoušet zemětřesení, tvorbu hurikánu, vodní erozi. Své znalosti ověřujeme v mnoha testech a hříčkách. Ani mnohahodinový rozchod by nestačil ke zhlédnutí všech zdejších atrakcí.
GREENWICH
Pomalu a důstojně kráčíme k nultému poledníku u Royal Observatory. Jdeme ve skupině tak jako už stokrát, a přece je dnes něco jinak. Nikdo nefotí, netvoříme ani malé rozestupy, roztomile po sobě šlapeme, rameno na rameni. Ještě dva dny, pak už nic, tak si chceme být blíž. Ještě chvíli, beze slov, jen tak spolu, starší spolu s docela malými. Osm bílých tašek v rukou vždy vyrovnaných dospělců. Chápou všichni. Chvíli postojíme na obou polokoulích, dále po betonovém chodníčku mezi opravdovými fíky až k rozkvetlému prostranství, které se pro osm z nás má stát osudným. „Ještě ne, ne dnes a ne zítra“, běhá v hlavách všech, když předstupuje našich osm nejdéle životem zkoušených. Jitka, Kuba, Vendula, Eva, Jarča, Lenka, Lucie a Radka. Každoroční tragikomedie opět propuká, spotřeba papírových kapesníků během chvilky prudce vzrůstá, kdo nemá, je out. Sbor, který nerozhodí uchozené kilometry, dezinfekční WC, housky se semínky, vedra, lijáky ani vichry, je v naprostém rozkladu po několika melancholických vzpomínkách na události minulé. Další hrstka dospělých dětí míří vstříc zbytečnostem, jako je maturita, vysoká škola, zaměstnání a taky vlastní ratolesti, které s počátkem školní docházky hrdě obléknou růžové šatičky a po dvanácti letech se i ony budou těžce loučit. Tradiční zpěv spíše cituplný než krásný, taková působivá recitace v neurčité tónině, ono se dost špatně zpívá, když dirigent v mlze splývá s okolní krajinou.
TUNELEM DOMŮ
V tichosti vstřebáváme zážitky posledních dní, naposledy se kocháme britskou zelení. Bylo to moc fajn a stálo to za to. Tunel pod kanálem nás vrátí na pevninu a vbrzku nás vítá poslední štace, vlídný a přátelský Bad Hersfeld. Skvělá péče, slavnostní přijetí na radnici a poslední koncert. Statthalle s jevištěm, které znamená konec letošní sezony. Dobře naučenými pohyby dáváme v rychlosti dohromady stupně a klavír. Akustika trochu zlobí, není to žádná katedrála. Nevadí, poperem se. Po zkoušce svačina, trochu ji setřást krátkou procházkou a do gala. Krásní jsou všichni. První, čtvrtá, třetí, druhá řada a začínáme. Krátké řeči jsou odbyty, my si začínáme užívat, parádní atmosféra panuje od začátku. Zpíváme nejen publiku, dnes hlavně pro sebe, protože se nám chce, víte? Potlesk je vedlejší produkt. Matoušovo a Vendulino sólo opět zabralo, i nám je do smíchu. Hala spokojeně vrní, co víc si přát?
Poslední báječná hersfeldská snídaně, nastrkat ty zpropadené věci do kufru, uvelebit se na sedadle a sledovat ujíždějící krajinu. Některým je špatně z toho, že už jedeme domů, jiní tradičně v poklidu usínají. Pořádně se probouzíme až při psaní lístečků s postřehy ze zájezdu. V závěru cesty je společně čteme. Každý něco přidal, byla řečena spousta velkých krásných slov. Naše myšlenky pluly často na stejné vlně. Rozumět je důležité, ale rozumět si je důležitější. Každé dítě procházející sborem je k tomuto porozumění dlouhá léta krůček po krůčku vedeno. A to je moc dobře. Díky je málo. Aká si mi krásná, ty rodná zem moja…
Hana Kucharčíková (kráceno)
K ŠUMPERSKÝM PROMĚNÁM
Do ulice Slovanské, kterou v těchto Proměnách navštívíme, se jak vidno pomalu vrací stavební ruch, a tím i čilý život. Zcela nově vznikl objekt č. 3 a novou podobu dal dnešní majitel domu č. 7.
Ulice prapůvodně k městu, resp. k předměstí Šumperka, nepatřila a její pravá strana nebyla vůbec zastavěna. Důvod byl jednoduchý. Jednalo se o území, které patřilo k šumperskému zámku, lépe řečeno k jeho velkostatku. Byli to patrně až Žerotínové (ale možná, že již Tunklové), kteří přemístili hospodářské zázemí původního hradu do spodní části této ulice. Vlevo, zhruba v místech dnešního parkoviště, vznikl zámecký dvůr, v němž byla mimo jiné také palírna. Odtud původní název Mayerhofgasse (Dvorská ulice). Pravá strana ulice přiléhala k městskému opevnění, takže zde bylo tzv. koliště, zjednodušeně řečeno volné prostranství, o němž měli obránci města dobrý přehled a mohli ho snadno ostřelovat. Když hradby pozbyly kvůli střelným zbraním význam, postupně si koliště začali kupovat různí zájemci na stavby domů. Dělo se tak již ve druhé polovině 18. století. Jedno z prvních stavení vyrostlo v té době na začátku Slovanské ulice (č. 1). Na poč. 20. stol. bylo zbouráno a na jejím místě si Willibald Lubich postavil v r. 1905 honosný palác (dodnes se mu říká Lubichův) a nový dům č. 3 stojí v jeho zahradě. Při stavbě Lubichova domu byly nalezeny zbytky palisádového opevnění. Další místo (dnes prázdné) bylo zastavěno až kolem poloviny 19. století. Bývalo zde známé podkovářství Gustava Heinze zbourané v roce 1951. Následoval přízemní domek, který byl zbourán v roce 1989. Dnešní č. 7, jehož nároží vidíme na fotografiích, patřil kotláři Rudolfu Malymu, který si ho nechal v roce 1912 přestavět do podoby, kterou zachycuje starší obrázek. -ách-
ŠUMPERSKÁ VÝROČÍ
GALERIE JIŘÍHO JÍLKA
Svatopluk Otisk / „Místo malbou dotýkané“
Svatopluk Otisk (ročník 1950) žije skromně při polské hranici v Dolní Lutyni u Orlové, stranou zájmu výtvarných teoretiků a vně trendů doby, známý snad jen hloučku přátel. Maluje venku, na denním světle. Mimo zdi ateliéru má blíž k živým skutečnostem, které ho tam těsněji obklopují. Během let práce proměnil svůj pozemek v členitou zahradu s vinicí a spletí tyčkových plotů nebo kamenných zídek. Přívětivé místo pod přístřeškem v listoví stromů na dvoře, zeď domu, stodola s chlévem pro kozy, dveře a vrata nebo opřené dřevěné desky bezděčně formují tvarosloví jeho obrazů a kreseb. Přirozeně do nich svou přítomností vstupují. Odedávná starost o obývané místo a námaha, spojená se životem na vesnici jim dodává váhy a věrohodnosti. Ze svých vnitřních zdrojů je živí a jimi i potvrzuje. Ve světě, který pro vzdálené už nevidí blízké, jsou jeho obrazy cenným svědectvím možné cesty návratu k domovu v jeho původní ryzí podobě. Malířská práce Svatopluka Otiska je tak věrným „otiskem“ prostoty dotýkaných věcí, sama tichým věcem podobná. Neokázalou syrovostí rukopisu bez ozdob míjí se s každou podbízivostí. Věčně životodárným návratem k samému základu lidského bytí v souladu s nimi není zpozdilostí, naopak daleko přesahuje pomíjivé tendence doby. Výstava obrazů a kreseb, zahájená za autorovy účasti ve středu 7. září v 18 hodin, potrvá do neděle 2. října. Přijďte. Miroslav Koval
ÚVOD PODZIMNÍ ČÁSTI KLASIKY VIVA PATŘÍ SOUBORU LYRA DA CAMERA
Do své druhé poloviny vstupuje v září cyklus koncertů nazvaný Klasika Viva, který ve spolupráci se šumperským Domem kultury, místním Divadlem a Vlastivědným muzeem v Šumperku pořádá Agentura J+D Romana Janků. Zajímavý projekt, který letos slaví pětileté výročí, se stal již nedílnou součástí šumperského hudebního života, a veřejnost se tak i v nadcházejících měsících může těšit na řadu zajímavých koncertů a bohaté zážitky. Ty jim nepochybně nabídne hned v září Lyra da Camera, komorní sdružení hudebníků – sólistů, kteří se ve své umělecké koncertní činnosti zaměřují na interpretaci komorní hudby, především z období baroka a klasicismu. Koncert je naplánován na středu 28. září v 19 hodin v klášterním kostele.
Hudebníci, kteří spolu vystupují pod názvem Lyra da Camera, patří mezi mistry svého oboru. Všichni jsou absolventi pražské AMU, dosáhli úspěchů v národních i mezinárodních soutěžích a nyní se věnují sólistické dráze. Působení v komorní sestavě jim přináší radost a oživení. Základ jejich repertoáru tvoří hudba 17. a 18. století, která jim nabízí množství vokálních a instrumentálních děl v různých nástrojových kombinacích. I když si některé skladby upravují tak, aby vyhovovaly jejich obsazení, usilují vždy o dokonalou a stylově čistou interpretaci.
Dramaturgii koncertních programů tvoří cembalistka Jitka Navrátilová. Díky své dokonalé technice a rytmické pregnantnosti se stala vyhledávanou partnerkou instrumentalistů a pěvců. Spolupracuje se souborem Linha Singers.
Sopranistka Johana Rosická se již během studia a následné spolupráce s Pražskými madrigalisty zaměřila na interpretaci barokní hudby. Disponuje ideálně pohyblivým a třpytivým hlasem. Působí též v souboru Linha Singers.
Josef Sadílek je prvním trumpetistou orchestru Státní opery v Praze. Smysl pro styl, preciznost a čistota jeho hry ho řadí mezi špičku. Pro obsazení souboru upravil řadu skladeb. Bledar Zajmi pochází z albánské Tirany, dnes žije trvale v Praze. Jeho mimořádné hráčské kvality ho vedle evropských pódií přivedly na místo koncertního mistra violoncell orchestru Národního divadla v Praze.
-rj, red-
Program koncertu Mistři českého a německého baroka:
Georg Fridrich Händel: 2 árie z cyklu „Neun deutsche Arien“, pro soprán, flétnu (1685 – 1759) a cembalo – „Flammende Rose, Zierde der Erden“, „Meine Seele hört im Sehen“; František Benda: Sonáta C-dur pro flétnu a cembalo – 1709 1786), Adagio, Allegro, Allegro; Jan Dismas Zelenka: Orate pro me, lacrimae, árie pro soprán, flétnu a cembalo (1679 – 1745); Carl Phillipp Emanuel Bach: Variation über das Lied „Ich schlief, da Träumte mir“ (1714 – 1780) für cemballo; Johann Sebastian Bach: „Ich folge dir gleichfalls“, árie z Janových pašijí (1685 – 1750) pro soprán, flétnu a cembalo, BWV 508; František Xaver Brixi: Benedictus, pro soprán, flétnu, cembalo a basso continuo (1732 – 1771); Georg Phillipp Tellemann: Sonáta B-dur pro flétnu a cembalo – (1681 – 1767), Dolce, Vivace, Siciliana, Vivace; Georg Phillipp Händel: Árie Silvie, ze sbírky Airs francais, pro soprán (1685 – 1759), cembalo a basso continuo; Georg Fridrich Händel: Sonáta F-dur pro violoncello a cembalo – (1685 – 1759), Andante, Allegro, Adagio, Allegro; Johann Sebastian Bach: „Schweigt Ihr Flöten“, árie pro soprán, flétnu (1714 – 1788), cembalo a basso continuo
J. S.: OPOJEN ABSTRAKTNÍM SNĚNÍM…
Je název a motto výstavy obrazů významného pražského malíře, na kterou jsou zváni příznivci výtvarného umění do Galerie AVE-ART na náměstí Míru 12-13 v Šumperku. Slavnostní zahájení prodejní výstavy proběhne ve čtvrtek 1. září v 17 hodin za účasti autora a samotná výstava potrvá do 17. září.
Vystavující umělec se může pochlubit rozsáhlou malířskou tvorbou a její prezentací na mnohočetných výstavách – jak v České republice, tak i v zahraničí, a odtud si přivezl nejednou významná ocenění. Malíř J.S. získal své obdivovatele i mezi obyvateli našeho města a jeho okolí, a to na dvou výstavách v Galerii AVE-ART, konaných v letech 1994 a 1996. Zúčastňoval se v Šumperku i vernisáží výstav obrazů své nezapomenutelné choti Nory B. Vláškové.
J.S. je realistickým malířem, v jehož tvorbě převládá krajinomalba. Život v Praze ho ovlivnil v tom, že má rád a maluje města s jejich mnohotvárností staveb, pamětihodnostmi, zajímavou architekturou. Nechá se inspirovat též malebnými městskými zákoutími a s oblibou maluje interiéry historických budov. Vše, co maluje, dovede prokreslit s filigránskou jemností do nejmenšího detailu. Tím, že krajiny oživuje figurální malbou, jeho obrazy dostávají dějovou náplň. Schopnost sladit atmosféru krajiny se změnami denní a roční doby dodává jeho malbám zvláštní kouzlo.
J.S. chystá však pro návštěvníky výstavy malé překvapení, které naznačuje název výstavy. Seznámí veřejnost se svými abstraktními obrazy, jejichž tvorbě se začal věnovat v poslední době. Věříme, že i tyto budou patřit k dílům, která divákovi nezevšední. Galerie AVE-ART v Šumperku zve veřejnost k hojné účasti na výstavě. Upozorňuje též, že jeden vylosovaný návštěvník vernisáže se může 1. září těšit na grafický list J.S. dle vlastního výběru.
Dr. Ludmila Horálková
DůM KULTURY CHYSTÁ POŘAD …MUSIC BAR
Nový žánrově neomezený pořad zaměřený na věkovou skupinu 15 – 35 let. Vždy první víkend v měsíci se bude pravidelně pořádat koncert, který by měl nabídnout produkci mladých lidí pro mladé lidi a měl by dát prostor zejména začínajícím kapelám a interpretům a umožnit prezentaci umělcům z místního prostředí. To vše by mělo být cenově dostupné, neboť vstupné bude nízké. Do Vánoc nás čeká „zkušební provoz“, abychom zjistili, zda je o podobný typ pořadu zájem. Zhruba od února začne rekonstrukce jižního křídla Pavlínina dvora, včetně G-klubu (vylepšení zázemí pro interprety i hosty), takže jsme sami zvědavi, zda budeme mít po rekonstrukci na co navazovat.
2. září – SWAZAARM, DBS
Hiphopová formace z Brna používá na svých koncertních vystoupeních gramofony, které obsluhuje talentovaný DJ Mirror. Můžeme se tedy těšit na smršť „scratchů“, beatů a rýmů. A snad dojde i na „beatbox“. Dalším vystupujícím je fajny synek z Karviné DBS, kterého už jste v Šumperku mohli nejednou slyšet a pokaždé to byl kotel (hlavně, jak říká sám DBS, „díky skvělým fans ze Šumperka“). V roce 2004 mu po více než deseti letech „zkoušení“ vyšlo první album - 6ka - u RS Entertainment / Universal Music. Má za sebou přes 200 vystoupení v Čechách, Polsku a v poslední době i na Slovensku. Kompletní info, fotky, songy a videa ke stažení najdete na www.DBS6ka.com.
1. října - JIŘÍ LEVÍČEK TRIO (Praha/Brno)
Moderní jazz v klasickém triovém obsazení sice mladé, ale velmi nadějné pražsko-brněnské sestavy. Jiří Levíček Trio - to je hudební nadhled, šmrnc a pohoda. První profesionální demo snímek byl nahrán v prosinci 2004. Jiří Levíček (1984) - od roku 2003 studuje na JAMU v Brně. Vítěz Janáčkovské soutěže, hrál mj. s Litevskou filharmonií pod taktovkou P. Bermanna. Studiový hráč (Fireballs) a vyhledávaný spoluhráč pro jazzové kapely (Samamba). Skladatel, aranžér, autor stěžejní části repertoáru. Obsazení: Jiří Levíček – piano, klávesy, Josef Fečo – kontrabas, Josef Bagár – bicí
4. listopadu - ASYL AKT
Brněnská hudební formace (založena v r. 2001) kombinující elektronický sound s klasickým zvukem violoncella. Dynamiku dotváří výrazný rytmický základ živých bicích a kontrabasu (popř. baskytary), překračující několik hudebních žánrů: trip hop, jungle, house, break beat, jazz... Harmonii dokreslují nejenom pestré rejstříky el. kytary a kláves, ale především výrazné vokály v podání dvou ženských a jednoho mužského hlasu. Právě zajímavě kombinované vícehlasy interpretující vlastní texty v češtině vytvářejí spolu s hudebním doprovodem emotivní obrazotvornou atmosféru,která se přirozeně doplňuje s prvky současných klubových tanečních stylů. Kapela právě vydala debutové CD HOUPAČKA.
2. prosince - RAEGGE PÁRTY
-kn-
III. MEZINÁRODNÍ DNY VARHANNÍ HUDBY ŠUMPERK 2005
Vstupné: 60 Kč, permanentka na všechny tři koncerty 150 Kč
Neděle 11. září v 19 hodin v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie Slavnostní zahájení koncertního provozu nových varhan v klášterním kostele
ANNA PREDMERSKÁ-ZÚRIKOVÁ – varhany (Slovensko) Program koncertu: Mikuláš Moyzes: Slávnostná predohra (1872 – 1944) Rozpomienka, Franz Liszt: Angelus (1811 – 1886) Consolation Des dur; Max Reger: Introdukcia a passacaglia d mol (1873 – 1916); Johann Sebastian Bach: Wen nur den lieben Gott lässt walten, BWV 691; Wen nur den lieben Gott lässt walten, BWV 690; Jesu, meine Freude , BWV 610; Allein Gott in der Höh´ sei Ehr´, BWV 675; Allein Gott in der Höh´ sei Ehr´, BWV 717; Fuga super Allein Gott in der Höh´ sei Ehr´, BWV 716; O, Mensch, bewein dein Sünde gross, BWV 622; Prelúdium a fúga C dur, BWV 547 Doc. Mgr.art Anna Predmerská - Zúriková, výrazná osobnost střední generace slovenského interpretačního umění, studovala hru na varhany na konzervatoři v Košicích u I. Sokola. Po ukončení studia VŠMU v Bratislavě u Dr. F. Klindy absolvovala studijní pobyt na Conservatoire Royale v Bruselu u K. D´Hooghe (také cembalo a specializované semináře soudobé hudby). Po návratu získala stipendium Slovenského hudebního fondu, které jí umožnilo nastudovat obsáhlý repertoár, včetně kompletního díla Jána Zimmera. Svůj interpretační rozhled si prohloubila na mistrovských kurzech a několika mezinárodních soutěžích. Za vynikající premiérování slovenských děl a reprezentaci v zahraničí jí byla udělena Cena Frice Kafendy. S úspěchem vystoupila na mnohých domácích i zahraničních koncertech a festivalech. Spolupracuje s předními slovenskými vokálními i instrumentálními sólisty, orchestry, intenzivní je její spolupráce se Slovenským rozhlasem a televizí. V současnosti působí jako docentka hudebních předmětů a prorektorka na Evangelické bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.
Neděle 18. září v 19 hodin v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie MAREK VRÁBEL – varhany (Slovensko), MONIKA ŠTREITOVÁ – flétna
Program koncertu: Pietro Antonio Locatelli - Sonáta B dur; Johann Jacob Froberger - Toccata II in d; Johann Sebastian Bach - Sonáta h moll BWV 1031; Johann Pachelbel - Ciaccona in f; Petra Bachratá – Luminiscencia; John Weaver - Rapsodie pro flétnu a varhany; Georg Philip Telemann - 7. fantazie pro sólo flétnu; Francesco Maria Veracini - Sonáta Prima Marek Vrábel (1973 - Košice) je absolventem košické konzervatoře, kde v letech 1987 - 1993 souběžně vystudoval dva hlavní obory - hru na varhany u Emílie Dzemjanov a hru na klavír u Petra Kaščáka. Na VŠMU v Bratislavě absolvoval v roce 1998 hru na varhany u Prof. Jána Vladimíra Michalka. V roce 1996 byl aktivním účasníkem mistrovského interpretačního kurzu v Zrichu u světoznámého varhaníka Jeana Guillou. V roce 1990 zvítězil na Soutěži slovenských konzervatoří a v tomtéž roce mu na Soutěži mladých varhaníků v Opavě udělili Čestné uznání.
Bohatou koncertní činnost zahájil už za studií na VŠMU. S úspěchy pravidelně koncertuje na různých domácích i zahraničních festivalech a přehlídkách. Jako sólista nebo hráč v orchestru vystoupil se Státní filharmonií Košice pod taktovkou Bystríka Režuchy, Petra Macury a Mariána Vacha, se Státním komorním orchestrem v Žiline s Dušanem Stankovským, se Slovenskou filharmonií pod vedením Ondreja Lenárda. V poslední době intenzívně spolupracuje doma i v zahraničí s flétnistkou Monikou Štreitovou, se kterou nahrál CD obsahující několik slovenských a světových premiér. Spolupracuje také se sopranistkou Máriou Eliášovou, se kterou nahrál CD písní Mikuláše Schneidera – Trnavského. Pro Gratex International nahrál CD s vlastními varhanními skladbami a improvizacemi. Spolupracuje se soubory Lúčnica (nahrál s ní CD), Cantus a Adoremus. Je činný v oblasti publicistiky. Premiérově uvádí díla současných slovenských skladatelů (Peter Breiner, Ivan Hrušovský, Milan Novák, Marek Piaček atd.). Některá díla současných autorů mu byla věnovaná. Nahrává pro STV, ČT, Slovenský a Český rozhlas.
PhDr. Monika Štreitová zahájila hudební studia u své matky, pokračovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, VŠMU v Bratislavě - obor příčná flétna. V roce 2005 ukončila doktorandské studium na téže vysoké škole se zaměřením na interpretaci soudobé hudby pod vedením Prof. M. Jurkoviče. V roce 2000 byla stipendistkou interpretačních kurzů v Darmstadtu, které absolvovala ve třídě C. Levine. Též absolvovala flétnové interpretační kurzy současné hudby v Debrecíně, které vedl I. Matuz. Od počátku studia na vysoké škole je v úzkém kontaktu se soudobými hudebními skladateli. Skladby různých autorů uváděla ve světové premiéře na mezinárodních festivalech moderní hudby. Na závěrečném koncertu festivalu Slovenská nová hudba uvedla sólově v doprovodu Slovenské filharmonie dílo Ticho od M. Hanáka, které skladatel zkomponoval právě pro ni.
Nyní má ve svém repertoáru přes 60 premiérově uvedených skladeb. Byla několikrát stipendistkou Českého a Slovenského hudebního fondu. Pravidelně spolupracuje s Českou televizí, Českým i Slovenským rozhlasem, nahrávala však také pro BBC Londýn a rozhlas v Berlíně. V roce 2000 nahrála sólové CD „BRÁNA NADĚJE“ s varhaníkem Markem Vrábelem a v roce 2001 participovala na projektu souboru Societa Rigata, z čehož vzešlo CD „SEVEN TROUGH FIVE“ sestavené pouze z premiérově nahraných skladeb současných slovenských autorů. Pedagogicky působí na Konzervatoři v Teplicích a je lektorkou mistrovských interpretačních kurzů.
Neděle 25. září v 19 hodin v děkanském kostele Sv. Jana Křtitele VĚRA HEŘMANOVÁ – varhany, MIROSLAV HOLUB – trubka
Program koncertu: Wolfgang Amadeus Mozart - Fantazie f moll pro varhany, KV 608, Maestoso, Allegro - Andante – Maestoso, Allegro; Henry Purcell - Trumpet Tune pro trubku a varhany; Claude Balbastre - Votre bonté grand Dieu (Vaše dobrota, velký Bože), Variace na starofrancouzskou píseň pro varhany; Claude Gervaise - Pět renesančních kusů pro trubku a varhany; Gabriel Pierné - Preludium op. 29 pro varhany; Jeremiah Clarke - Trumpet tune pro trubku a varhany; Vladimír Werner - Victimae paschali laudes (Sekvence pro varhany); Georg Friedrich Händel - Suita D dur pro trubku a varhany, Ouverture-Vivace-Air-Allegro-March; Léon Boëllmann - Gotická suita pro varhany, Introdukce-Chorál, Gotický menuet, Modlitba k Panně Marii, Toccata
Věra Heřmanová studovala hru na varhany v Brně a Paříži. Ve svém rodném městě úspěšně ukončila studium konzervatoře a Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, na Conservatoire National de Saint-Maur absolvovala u jedné z legend francouzské varhanní hudby XX. století Gastona Litaize. Postgraduální studium hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně ukončila v roce 1997 doktorátem. V době vysokoškolských studií se s úspěchem zúčastnila několika interpretačních soutěží a zahájila koncertní činnost, která ji posléze zavedla do většiny evropských zemí. Je pravidelným hostem prestižních hudebních festivalů, naslouchali jí posluchači předních kulturních metropolí. Výrazné koncertní úspěchy otevřely umělkyni poměrně záhy cestu do rozhlasových a gramofonových nahrávacích studií; dnes má na svém kontě - vedle rozhlasových i televizních nahrávek - 12 CD s českou a francouzskou varhanní tvorbou. Dvě z jejich CD se soudobou a starou českou varhanní hudbou, nahranou na historických nástrojích, získala cenu Českého hudebního fondu.
Od roku 2004 působí umělkyně pedagogicky na JAMU v Brně, kde vyučuje obor hra na varhany. Miroslav Holub je absolventem Konzervatoře v Plzni a Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Po ukončení studií se stal členem operního orchestru Národního divadla v Brně, kde dnes působí jako první trumpetista. V době vysokoškolského studia se vedle činnosti sólistické zaměřil i na komorní hru. Tak posléze vznikl žesťový soubor Akademické žestě Brno, který vyvíjí bohatou koncertní činnost a jehož je uměleckým vedoucím od roku 1990.
Jako sólista a komorní hráč navštívil Miroslav Holub velkou řadu zemí, významné jsou i jeho četné rozhlasové a televizní nahrávky. Na svých koncertech uvádí s oblibou skladby barokních mistrů a skladatelů 20. století. Často spolupracuje s varhanicí Věrou Heřmanovou, s níž vystoupil na mnoha koncertech doma i v zahraničí.
V LETOŠNÍ SEZONĚ NABÍDNE DIVADLO PĚT TITULŮ
Čtyři tituly pro dospělého diváka a jednu pohádku pro nejmenší nabídne v letošní sezoně šumperské Divadlo. Příznivci divadelního žánru přitom mohou využít výhod předplatného, a to až do začátku letošního září. Veškeré informace o předplatném získají v obchodním oddělení Divadla na telefonních číslech 736 627 692 a 583 214 061, kl. 28 - p. Pokorná, nebo 736 627 693 a 583 214 061, kl. 27 - p. Zetochová. Další informace na internetových stránkách na adrese www.divadlosumperk.cz, mailto: info@divadlosumperk.cz Nabídka titulů v sezoně 2005/2006: Miloš Stránský: Kašpárkovy čertoviny, Jiří Brdečka - Vlastimil Hála - Jan Rychlík: Limonádový Joe, Carlo Goldoni: Poprask na laguně, Viktor Dyk: Krysař, Home - Sauvajon: Kachna na pomerančích. -red-
MALÉ DIVÁKY POTĚŠÍ KAŠPÁRKOVY ČERTOVINY
„Nazdar, děti, nazdárek, přichází k vám Kašpárek.“ Tato věta byla jednou z klasických vět českého dětského divadla, ať už loutkového či hraného dětskými herci. Celé generace budoucích pravidelných diváků zažily ve svých prvních setkáních s divadlem nejrůznější příběhy, jejichž protagonistou byl snad nejoblíbenější dětský hrdina českého jeviště - Kašpárek. Zavítal k nám ze sousedního Německa a v českém prostředí se proměnil z poněkud hranatého a obhroublého Kasperla v mazaného lišáka, filutu, který svou šikovností a lsti přemůže všechny neřády, včetně mocností pekelných. Divadlo Šumperk připravuje pro začátek každé divadelní sezony pravidelně premiéru pro naše nejmenší diváky. Když jsme se rozhodovali, s čím předstoupit před naše nejmenší, nejvděčnější, ale také nejkritičtější diváky letos, řekli jsme si, že už se dlouho neobjevil na šumperském jevišti Kašpárek. Pojďme se z dnešní doby nejrůznějších počítačových predátorů či bojovníků chvíli přenést do časů minulých. Vůbec to nemusí být na škodu. Pročetli jsme řadu textů a volba nakonec padla na Kašpárkovy čertoviny. Dlouholetý herec, režisér a posléze i ředitel Horáckého divadla v Jihlavě Miloš Stránský se tvorbě pro dětského diváka věnuje po celý život. Napsal řadu textů, mnohé z nich se svým spolupracovníkem hercem Vladimírem Volfem. A z jejich tvůrčí dílny vzešly také Kašpárkovy čertoviny, část jejich „čertovské trilogie“. V Šumperku už se před časem objevily, a to s velkým úspěchem. Mezitím autoři hru přepracovali, svým způsobem jí dali modernější roucho. A vedení divadla pozvalo k režii dalšího velezkušeného muže z oblasti dětského divadla, herce a režiséra Karla Hoffmanna z Uherského Hradiště. S chutí a vervou sobě vlastní se pustil do díla a se souborem Divadla Šumperk vytvořil představení, ve kterém mazaný Kašpárek přelstí všechny čerty a nejen je. V roli Kašpárka se představí nová členka divadla Jolanta Galuszková, v dalších postavách uvidíte Olgu Kaštickou, dalšího nového člena souboru Františka Čachockého, Lucii Rédlovou, Petra Komínka, Jiřího Konečného, Zdeňka Stejskala a Alexandra Stankuše. Tak tedy nazdárek, 6. září mezi vás opět poprvé zavítá Kašpárek. Mojmír Weimann, Dramaturg
NA ŠUMPERSKÉ JEVIŠTĚ ZAVÍTÁ LIMONÁDOVÝ JOE
Prosil bych sklenici Kolalockovy limonády. Věta, s níž do zakouřeného baru prosáklého cigaretovým dýmem, mužským potem, whisky a vůní střelného prachu k barovému pultu přistoupí sličný mladý muž, celý v bílém, se dvěma kolty pověšenými proklatě nízko, se stala klasickou. Stejně tak jako mnohé další věty a mnohé situace, které jsou ozdobou díla, které se jmenuje Limonádový Joe. Autor mnoha scénářů k veleúspěšným filmovým komediím - jmenujme za všechny alespoň filmy Císařův pekař a Pekařův císař, Adéla ještě nevečeřela, Až přijde kocour, Faunovo příliš pozdní odpoledne - Jiří Brdečka vytvořil kdysi ve čtyřicátých letech, v době svých literárních začátků, na objednávku úsměvnou parodii na tehdy vysoce populární rodokapsy. V době, která tomuto žánru nepřála a považovala ho za velmi pokleslý, aby ho nahradila ještě mnohem pokleslejšími příběhy o zdatných havířích a půvabných uvědomělých traktoristkách, se námětu chopil další špičkový tvůrce v komediálním žánru, režisér Oldřich Lipský. A tak vstoupil Limonádový Joe na prkna, o nichž se říká, že znamenají svět. Rázem okouzlil tisíce diváků, a tak se nakonec dostal i před filmovou kameru. A tady nastalo jeho opravdu vítězné tažení světem. A protože pravidelné pití Kolalokovy limonády zachovalo mimo jiné našemu hrdinovi také věčné mládí, vrací se, ať už na filmovém plátně či na jevišti znovu a znovu mezi nás, aby nás okouzlil a pobavil. Do Šumperka dojel z širých arizonských plání naposledy v roce 1993. A jako vždy, velice se mu dařilo. A protože dobré zábavy je stále málo a sluší se zahajovat novou divadelní sezonu příběhem, který diváky dobře naladí, rozhodlo se vedení šumperského divadla, pozvat našeho kovboje a jeho společníky do Šumperka znovu. Statečným ochráncem ctností, mužem bez bázně a hany, milujícím limonádu, bude tentokráte Zdeněk Stejskal, jeho protějškem, zavilým Horácem, Petr Komínek. V roli přesličné Winifred se představí nová členka souboru Jolanta Galuszková, svůdnou arizonskou pěnicí Tornádo Lou bude Bohdana Pavlíková. V dalších rolích se setkáte s Petrem Králem, Vladimírem T. Gottwaldem, Jiřím Konečným, Františkem Čachockým, Alexandrem Stankušem a Stanislavem Waniekem. Ti všichni se vám představí v premiéře 10. září 2005 pod vedením zkušeného šerifa, režiséra Karla Semeráda, který v minulosti potěšil šumperské diváky svými inscenacemi Zahraj to znovu, Same či Mamselle Nitouche. Režisér Semerád spolu s výtvarníkem Jaroslavem Čermákem pro vás připravili představení, které vás jistě nezklame. Mojmír Weimann, Dramaturg
SVOU TVORBU PŘEDSTAVÍ V DIVADLE LIČMANOVIV
předvečer první premiéry nové divadelní sezony, 10. září 2005, mají možnost diváci zhlédnout novou výstavu v prostorách divadelní galerie. K vidění zde budou obrazy Blanky a Antonína Ličmanových, výstava je prodejní a potrvá do konce října. Antonín Ličman se narodil 7.11. 1946 v Hranicích, kde žije a pracuje. Vystudoval propagační výtvarnictví a oboru se věnoval do roku 1991. Poté se rozhodl pro svobodné povolání. Jeho tvorba se postupně přesouvala od impresivně laděných obrazů dotvářených špachtlemi do abstrahovanější polohy, často v oblasti fantazie a fikce tajemných znamení a magických symbolů. Dnes je malířova technika ustálená do podoby kombinované techniky se strukturálním podkladem, inspirovaná španělským malířem Antoniem Tapiesem. Blanka Ličmanová se narodila 16. 6. 1938 v Hranicích. Její zálibou se brzy stalo malování, ale věnovala se i hře na klavír, baletu a dramatickému umění. Po maturitě na gymnáziu složila závěrečné zkoušky u profesora, akademického malíře Miroslava Štolfy, soukromně studovala u ak. malíře J. Najmra a své vzdělání doplnila pětiletým studiem na UMPRUM v Ostravě. Jako ilustrátorku ji objevil pro své básně Alois Rečka, později J.A. Kalužová. V roce 1990 opouští povolání grafičky a odchází do svobodného povolání. Střídavě pracuje v ateliérech v Praze a Hranicích. Experimentuje s basreliéfovými závěsnými artefakty, plastickými miniaturami a statickými loutkami. Ve výtvarném vyjadřování převládá figurální kresba - ženského těla, dětí a přírodních motivů. -vz-
V září nabízí muzeum dvakrát VOLNÝ VSTUP
V sobotu 10. září v rámci Dnů evropského kulturního dědictví bude vstup do Vlastivědného muzea, včetně Regionálního a městského informačního centra, zdarma. Návštěvníci si mohou v doprovodu pracovníků muzea a s odborným výkladem prohlédnout muzejní stálou expozici Příroda a dějiny severozápadní Moravy. Budou mít dále možnost zhlédnout mimořádnou, právě zahájenou výstavu Církevní umění gotiky a renesance na Šumpersku, Zábřežsku a Mohelnicku. V klášterním kostele bude otevřena krypta, v níž si návštěvníci mohou prohlédnout renesanční kamenné prvky a gotické kachle. Do konce září pak dvě výstavy se sakrální tematikou. Vše v době od 9 do 16 hod. Pobočky šumperského muzea, zařízení v Mohelnici a v Zábřehu, dále Památník Adolfa Kašpara v Lošticích a zámek Úsov butou otevřeny v době od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin. V Den české státnosti, který připadá na středu 28. září, Vlastivědné muzeum v Šumperku, včetně RMIC a kostela Zvěstování Panny Marie, uvítají návštěvníky v době od 13 do 17 hodin, na zařízeních od 13 do 16 hodin. Vstup zdarma. -mb-
ARS LONGA, VITA BREVIS CÍRKEVNÍ UMĚNÍ GOTIKY A RENESANCE NA ŠUMPERSKU, ZÁBŘEŽSKU A MOHELNICKU
Ars longa, vita brevis. Tento přes 2000 let starý výrok antického lékaře Hippokrata o tom, že život uměleckého díla je delší než život lidský, platí v nezměněné podobě dodnes.Citaci Hippokrata zvolilo Vlastivědné muzeum v Šumperku jako motto cyklu výstav movitého sakrálního umění okresu Šumperk. V rámci tohoto projektu budou nejdříve představeny exponáty z období gotiky a renesance, výstavy navazující v dalších letech budou zaměřeny na barokní umění, včetně rokoka, klasicismu a romantismu, historizující tvorbu a secesi. Leitmotivem všech tří expozic je prezentace církevních památek daných období v co nejširším a nejrůznorodějším spektru.
Ve výstavní činnosti šumperského muzea je tento cyklus novinkou. První výstava cyklu je věnována církevním památkám z období 13. až 17. století. V této době, kdy lidé běžně neuměli číst a psát, mělo sákrální umění nezastupitelnou funkci významného ideologického a výchovného prostředku. Ikonografická výzdoba kostelů totiž často nahrazovala chudým bibli. K zajištění co nejhlubšího citového prožitku věřících dokonce církev nařídila, aby před nebo nad oltářem chrámu stála socha či obraz světce, jemuž byl kostel zasvěcen. Je tedy logické, že většina dochovaných sochařských či malířských děl zobrazuje různé světce, v gotické době nejčastěji Pannu Marii. Jádrem výstavy je kolekce dřevěných, vesměs polychromovaných plastik madon a světců, doplněná renesančními obrazy a freskami. Další okruh exponátů tvoří kalichy, monstrance a relikviáře, knihy a ornáty. K nejstarším vystaveným předmětům patří pozdně románská křtitelnice ze Stříteže a zvon z počátku 14. století, k nejmladším manýristická trojice nově restaurovaných skulptur z Veleboře a plastika sv. Linharta z Horních Studének z počátku 17. století. K výstavě, která potrvá do 6. listopadu, lze zakoupit katalog. Marie Gronychová, Milena Filipová
SEVERNÍ MORAVA MÁ SVÝM ČTENÁŘůM STÁLE CO NABÍDNOUT
Severní Morava, vlastivědný sborník, tentokrát již 89. svazek, upoutá hned na první pohled netradiční první stranou obálky – montáží snímků z archeologického výzkumu při stavbě silničního obchvatu u obce Postřelmova. Nálezy a závěry z celé záchranné akce se zabývá ve svém příspěvku její vedoucí, archeolog Dr. Vladimír Goš, CSc. Snímek na záložce sborníku zobrazuje originál sochy rytíře pocházející z roku 1911, dnes umístěné ve vstupní části muzea. Socha rytíře je stejně stará jako budova radnice. Ve výklenku radnice stojí naopak kopie, kterou nechali restaurátoři zhotovit v roce 1997. Nejen oslavy kulatého – stého výročí, které připadly na podzim roku 2004, ale i pohnutá historie Železnice Desné, se staly námětem pro první vnitřní stranu obálky i příspěvku Dr. Z. Gáby v rubrice zpráv. Je to trať, která měla být po povodni v roce 1997 zrušena, fakticky již neexistovala a doslova byla „znovuzrozena“.
Na vnitřní straně obálky je otištěn překlad německého originálu popisu výstupu na Králický Sněžník a jeho následného měření v roce 1796 od astronoma Davida. Ovšem text se dostal ke čtenářům díky Gustavu Mikuschovi, známému vlastivědnému pracovníkovi, který jej přetiskl v roce 1885 v časopise Altvater. Pestrost a žánrovou různorodost muzejní výstavní činnosti dokládá plastika z výstavy Václava Plechatého v zábřežském muzeu uveřejněná na zadní straně obálky. Blíže o činnosti muzea vypovídá příspěvek Dr. M. Gronychové, která čtenáře seznamuje s činností instituce v roce 2004.
Sborník nabízí samozřejmě další zajímavé články, např. Svébohov – kolébka novodobých evangelíků na severní Moravě od Josefa Bartoše, K činnosti Československé strany socialistické na Šumpersku a Zábřežsku od Karla Konečného, Biskupovi leníci a náhrobníky v Mohelnici a Maletíně od Zdeňka Doubravského, Stoleté jubileum vydání speciální geologické mapy listu Uničov a Šumperk od Jana Zapletala, Vojenská silniční mapa z druhé světové války a Kulovité útvary ve slezské žule od Zdeňka Gáby. Ve zprávách si připomínáme úmrtí Doc. Dr. Františka Spurného, CSc. a Viléma Nezbedy, historika a vlastivědného pracovníka. Informujeme o IV. svatováclavském setkání v Bílé Vodě a Jeseníku v roce 2004 a z aktuálního dění nás zaujme Pohádková vlastivěda v knihovnách okresu Šumperk po šesti letech, o které poutavě píše Zdeňka Daňková. Stěžejní články jsou opatřeny cizojazyčným resumé a zapomenout nemůžeme ani na přehled o regionální literatuře, který podáváme formou recenzí. Cena sborníku 20 Kč je dnes téměř symbolická, časopis si můžete objednat písemně na adrese knihovky VM v Šumperku, Hlavní třída 22,787 31 Šumperk, e-mailem knihovnasumperk.ovm@seznam.cz nebo ho zakoupit v RMIC při VM a dále na všech zařízeních VM, včetně kostela Zvěstování Panny Marie v Šumperku (v muzeích v Zábřeze, Mohelnici, v PAK v Lošticích, na zámku v Úsově) i v knihkupectví DUHA na Opavské ulici.
M. Berková
Městská knihovna
Od 1. září bude v prostorách Městské knihovny Šumperk na ulici 17. listopadu 6 k vidění výstava nazvaná Pohledy Martina Cacha. Vernisáž výstavy proběhne ve čtvrtek 1. září v 17 hodin za účasti autora.
Martin Cach, nenápadný padesátník, rodák ze Šumperka, žije standardní život ostravsko-porubského sídliště, pracuje jako rentgenový laborant. Ta pravá práce však probíhá již řadu let téměř v utajení, studuje jazyky, hudbu – hru na housle a trubku (hrál na housle v legendární ostravské skupině pánů Surůvky a Dvořáčka Vzhůru do dolů), píše povídky, kreslí a maluje. Technika a formát zůstávají léta beze změny – zpočátku tempera, pak pastel, poté opět tempera a tuše. Před našimi zraky defilují figury, zátiší, autoportréty, živočichové a rostlinstvo, kukátko do imaginárního světa Martina Cacha. Náměty jsou jednoduché, vše je ale spojeno nedefinovatelnou atmosférou pokory a smutného veselí, jež jsou pro autorovo dílo na první pohled typické a nezaměnitelné. Je to náš svět viděný jinýma očima, jsou to naše příběhy vnímané a sněné jinou citlivostí… Vladislav Holec
Samostatné výstavy po roce 1989: Ostrava - Minigalerie Pod platanem, Atlantik, Minikinokavárna, Černý pavouk, ZUŠ Ostrava – Pustkovec, Červený kostel Hlučín, Olomouc - Divadlo hudby.
Kolektivní výstavy: Salon nezávislých – Černá louka, Ostrava, Neocelové srdce republiky - výst. síň V. Wunsche, Havířov, Velké oči – muzeum Ostrava, Autosalon – Černá louka, Ostrava, Shake – galerie Václava Špály Praha, Kolmo k ose, Umjeni – Mánes Praha, Dům umění Ostrava.
VILA DORIS A MĚSTSKÁ KNIHOVNA PŘIPRAVILY OJEDINĚLOU KOMIKSOVOU VÝSTAVU
První ročník Komiksové soutěže, kterou vyhlásily v závěru loňského roku DDM Vila Doris a PC a Městská knihovna Šumperk, bude uzavřen slavnostním vyhlášením vítězů ve čtvrtek 15. září v 17 hodin na vernisáži výstavy KOMIKS 05 ve Vlastivědném muzeu Šumperk. Do soutěže přišlo více než tři sta prací, převahu měly práce dětí z regionu okresu Šumperk. Na výstavě v šumperském muzeu se představí vybrané komiksy účastníků soutěže a současně práce renomovaných komiksových tvůrců Káji Saudka, Vladimíra Bicana, Lubomíra Hlavsy a mladého výtvarníka Václava Roháče. -zd-
Ondřej Sokol točí v Šumperku svůj nový film Krásno, 8. května 2013
Magor a Šmejdi rozšíří nabídku projekcí dokumentů v Oku, 8. května 2013
Antonín Suchan vystavuje na přehlídce ŠPEK, 16. dubna 2013
Sdílet na Facebooku
Upozornit známého 
Tisknout 
Nahoru
- Úvodní strana
- Zpravodajství
- Kultura
- Sport
- Inzerce
- Katalog firem
- Přidat firmu
- Polední menu
- MHD a jízdní řády
- Archiv
- Vyhledávání
- Články
- Bleskovky
- Rejnoviny
- Reklama
ZA KULTUROU ZADARMO
VYHODNOCENÍ
V minulé soutěži se o volný vstup na zábřežský Akustikfest správnou odpovědí nikdo nepřihlásil, nemá tedy žádného výherce.