Čarodějnice na Šumpersku, aneb Návrat k pramenům

Téma čarodějnických procesů ve Velkých Losinách a Šumperku je i po více než třech stoletích stále přitažlivé a navýsost poučné. Svědčil o tom i odborný výklad Zuzany Haraštové, která se soustředila zejména na spisovatele historických próz Václava Kaplického a jeho úspěšný román Kladivo na čarodějnice (1963). Při svém badatelském studiu mimo jiné zjistila, že původní rukopis autorovy práce z počátku šedesátých let měl kolem 560 stran. Na základě velmi kritických i odsuzujících lektorských posudků se jeho příprava k vydání opozdila. Musel přistoupit na výrazné krácení a seškrtání celých pasáží. Podstatné však je, že Kaplického román (ve zkrácené podobě) vyvolal hned od svého prvního vydání mimořádný čtenářský zájem, zejména v moravském regionu. Za podpůrné pomoci místního historika Františka Spurného a díky uvolněné společenské situaci v závěru šedesátých let se román dočkal působivého zfilmování (1969) režisérem Otakarem Vávrou. Od té doby začalo téma moravských čarodějnic a hlavně historické reality žít svým vlastním, dobře vyfabulovaným životem. Ačkoli se referující Zuzana Haraštová několikrát snažila rozkrýt stále trvající rozpor mezi „fikcí a realitou“, vždy skončila u (známého) konstatování, že je třeba neustále se vracet k pramenům - ad fontes.

Pokud bude někdo chtít pravdivěji porozumět pohnutým a tragickým událostem, které se v našem regionu po roce 1678 udály, nemůže vycházet pouze z Kaplického stylizovaného románu a Vávrova sugestivního filmového vypravování. Zejména odborníci a vědci by neměli pokračovat ve zpracování a výkladu čarodějnických procesů zejména průzorem Kaplického uměleckého románu. Jen obtížně mu někdo může vyčítat tu či onu historickou „nepřesnost“ (například, že Boblig údajně nemohl znát Malleus Maleficarum, původní latinský středověký spis, Kladivo na čarodějnice). Román přece nepopisuje a nevykládá životní pravdu, ale výhradně uměleckou - a ta se vědomě odlišuje od přesného historického děje. Právě Kaplickému nelze vůbec vyčítat nedostatek historické erudice. Ba naopak. Jeho román dosud nahrazuje nedostatek odborné literatury, která by k danému tématu sdělila mnohem zásadnější a hutnější poznání.

Přednáška nastolila potřebu, aby se šumperský region nadále věnoval objasňování kořenů zla čarodějnického moru zrozeného z nevzdělanosti a pověr. Současně by mohla radnice (nebo někdo jiný vlivný) iniciovat zcela unikátní krok a pokusit se od dědiců Václava Kaplického získat první, rozsáhlejší a nepublikovanou verzi románu Kladiva na čarodějnice, jehož kritické vydání by mohlo být zcela nepřehlédnutelným a záslužným počinem. Aspoň jeho zapůjčená kopie by výrazně obohatila například stálou šumperskou expozici Čarodějnických procesů, nebo městskou knihovnu...