Bílá míří z vyprodané Lucerny do ZábřehuROZHOVOR

Na narozeninovém koncertu v pražské Lucerně pokřtila nové CD a DVD Duety na Bílo, které obsahují výběr nejzdařilejších písní ze známého televizního pořadu, a od společnosti EMI převzala křišťálovou desku za milion prodaných nosičů. Nyní se již těší na komornější koncerty v menších sálech. „Jsem tak blíž publiku a užívám si uvolněnou atmosféru,“ svěřila se hvězda českého hudebního nebe.
Na zábřežském recitálu Lucii Bílou doprovodí klavírista Petr Malásek, se kterým se zná řadu let, a oba jsou hudebně i lidsky naladěni na stejnou notu, což dokládá i rozhovor s tímto vynikajícím hudebníkem.
 

 

S Lucií Bílou hrajete asi deset let a pojí Vás přátelství, že?
My se známe strašně dlouho. Poprvé jsme se setkali při nahrávání Neposlušných tenisek, což byl první hit Lucky. Tenkrát jsem byl člen orchestru, se kterým nahrávala. Pak jsme se střídavě setkávali a naopak nás život zase rozděloval, ale teď už spolu hrajeme opravdu dlouho. Lucka je fajn holka a tím, že se dobře známe a máme možnost se při té muzice ještě více poznávat, tak je to bezvadný.

Lucie během recitálu často žertuje na Vaší adresu. Dostala Vás už někdy svým vtipem, že jste se úplně odboural nebo jste vůbec netušil, co říct?
Obvykle nevím, co říct, protože Lucka je hrozně rychlá (smích). Nejhorší, co se nám stalo, bylo, když jsem hrál a praskla pode mnou židle u piána, jak jsem nakynutý. To jsme se oba tak smáli, že jsme nemohli skoro pokračovat. Lucka má dokonce tu ulomenou nohu někde schovanou jako suvenýr.

Na čem závisí výběr písniček během recitálu? Vybíráte je společně? Prosadíte si občas svou oblíbenou?
Byť mají koncerty svoji pevnou "kostru", čas od času k proměnám dochází. Saháme společně do repertoáru z minulosti, do tvorby různých zahraničních písničkářek či do melodií z oblasti filmu či klasické hudby. Pokud ale písnička není "oblíbená" u nás obou, nemá vůbec smysl ji zařazovat.

Můžete během koncertu zaimprovizovat?
Dokonce musím! Každý koncert je originál, ovlivněný atmosférou v sále, náladou publika, náladou naší... A situace, které přicházejí nečekaně a vyžadují naprostou improvizaci na našich vystoupeních, miluju úplně nejvíc!

Skládáte taky písničky? Pokud ano, hrajete s Lucií nějaké Vaše?
Písničky skládám. I když ne tak často jako jiné hudební počiny... Ale připravujeme na podzim nové autorské CD, tak tam bude určitě příležitost nejen pro mne, ale rýsuje se také pár docela překvapivých autorů.

Jaký je rozdíl, když jste na podiu sami dva během recitálu a naopak pokud hrajete s kapelou?
Když je víc lidí, tak je větší legrace. Na druhou stranu recitály mají zvláštní atmosféru. To je jako, když si uděláte táborák a sedíte u něj s velkou partou a smějete se. Nebo sami dva se díváte do plamenů, povídáte si a užíváte si ty chvíle.

Jednou jste prý o Lucii prohlásil, že má nejhezčí zadek v showbusinessu. Je to pravda? Vy během koncertů vidíte právě její pozadí, že?
Ani nevím, že jsem to někde řekl. Ale je pravda, že celou dobu koncertu z pozice sedícího střelce mám pěkný výhled (smích). A byť jsem to asi nikdy neřekl, tak opravdu má.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na Vás 20. dubna v Zábřehu.